Naše devítičlenné chlapecké družstvo nakonec skončilo na nepříliš pěkném pátém místě z celkových sedmi účastníků. Jediný nadprůměrný výkon převedl Jakub Havlík z 8. A, který v hodu koulí svým nejlepším výkonem 12,20 metrů bojoval do posledního pokusu o vítězství, ale nakonec o pár centimetrů skončil na druhém místě. Postup do krajského kola se nám bohužel nevydařil, tak doufejme, že se to našemu družstvu povede v některých následujících ročnících.

Tomáš Havlík (4.C)

Projekt se týká cestování. Spolupráce se středními školami ve španělské Zaragoze a sicilském městě Palazzolo Acreide dovolí studentům jednotlivých škol představit svůj region, historii, ale i hlavně používat při komunikaci anglický jazyk.

Projekt bude probíhat  po dobu dvou let. V říjnu minulého roku se uskutečnilo setkání na Sicílii. „Pobyt nebyl pouze pracovní, ale objevovali jsme i krásy městečka. Mohli jsme se vykoupat i v Jónském moři.  Náš pobyt byl završen výstupem na Etnu,“ dodává Pečtová.

Na studenty z Itálie a Španělska se studenti našeho gymnázia mohou těšit již tento týden, kdy zde stráví v rámci projektu několik dní.

Lucie Schmiedová  (3.B)

„Kurz se koná letos podruhé, protože loni měl velký úspěch, tak mě vedení gymnázia znovu oslovilo. Proškolili jsme bezplatně ve svém volném čase všech 16 tříd zhruba po 30 lidech. O naše školení má nyní zájem také jindřichohradecká obchodní akademie,“ sdělila hlavní organizátorka Jitka Čechová.

Ve škole bylo označeno několik tříd, tedy stanovišť, na nichž byli řádně připravení zdravotníci jak ze Zdravotní školy v Jindřichově Hradci, tak i studenti gymnázia. Ti předváděli na figurantech různé druhy zranění.

„Jakákoliv podobná akce má velký význam. V každém, kdo se jí zúčastní, určitě něco zůstane, ať už se naučí poskytnout první pomoc, maskovat zranění, dozví se něco, co předtím neznal. Akce ho může také inspirovat při výběru svých koníčků nebo povolání. Jedna z podobných akcí mě inspirovala k práci v Červeném kříži,“ sdělila mladá zdravotnice Markéta Pecharová.

Projekt Dokážeš pomoci  zhodnotil i student gymnázia Pavel Velíšek, který si vyzkoušel umělé dýchání a stabilizovanou polohu. „Myslím si, že to bylo fajn. Určitě je užitečné se tyto věci dozvědět nebo si je jen připomenout. Nikdo nevíme, do jaké se dostaneme situace, a kdy je využijeme.“

Lucie Schmiedová (3.B)

Naším prvním cílem se stala chatová osada ve Dvorcích, kde svůj seznamovací kurz trávila třída 1. C. Vzhledem k tomu, že téma pasování bažantů byla Pevnost Boyard, museli jsme být příhodně oblečeni, a to jako trosečníci. Hned po příjezdu do Dvorců jsme byli podrobeni spíše kritickým pohledům některých žákyň 1.C. Bohužel jsme přijeli ve špatnou chvíli a nezastihli jsme celou třídu, ale pouze její polovinu. Naším posláním bylo dopravit pergamen obsahující důležité informace o pasování bažantů, který předal vybraným zástupcům otec Fouras. Po předání musela zmíněná polovina třídy splnit několik úkolů, aby byla připravena na hlavní pasování, které proběhlo 2. října. I když tyto úkoly byly slabým odvarem úkolů, které je teprve čekaly, někteří žáci s nimi měli problémy a neodpustili si zbytečné poznámky. I přes počáteční nechuť se všichni zapojili, a někteří si dokonce vysloužili úlevu na pátečním pasování bažantů. Po splnění našeho poslání jsme se vydali za druhou třídou a to 1. B do Žirovnice.

Jelikož nám štěstí nepřálo, druhou třídu jsme opět nezastihli, a proto jsme za nimi museli vydat do místní haly. Po zdlouhavém dobývání do haly, která byla zamčená, jsme se zcela fyzicky vyčerpaní dostali dovnitř. Zde opět otec Fouras promluvil k nováčkům a předal jim také důležitý pergamen. U této třídy se jevilo, že úkoly plní ochotněji a panovala zde příjemnější a zábavnější atmosféra než ve Dvorcích, což bylo pravděpodobně zapříčiněno tím, že jsme tam zastihli pouze polovinu třídy. I přes lákavé pozvání pí. profesorek na večer strávený společně s jejich třídou jsme se museli vydat směrem do Jindřichova Hradce, jelikož otec Fouras musel na hokejový trénink. Díky zapojení do her s žáky prvních ročníků se projevilo naše stáří, a jakmile jsme dorazili domu, tak jsme zcela vyčerpaní padli do postelí. Holt nám prváci dali zabrat.

Lucie Michalcová, Hana Sklenková (4.C)

Již díky předchozím ročníkům sbírky bylo v Etiopii postaveno devět škol. Z loňské sbírky byly postaveny dvě nové školy pro celkem 1200 kluků a holek. Naučí se zde číst a psát, a splní se jim tak sen žít o trochu lepší život. Přes 50% Etiopanů neumí napsat ani jednu větu.

„Jsem moc ráda, že se mohu už po několikáté sbírky zúčastnit. Jejím prostřednictvím toho vím o Etiopii více a mohu to předávat dalším lidem. Potom je nádherné, když se ti lidé rozhodnou pomoci, a tím měnit svět,“  uvedla Veronika Gryčová.

V Jindřichově Hradci mohli lidé navštívit informační stánek na Masarykově náměstí. Dobrovolně mohli přispět na konto sbírky. V informačním stánku také nalezli informace z kampaně Česko proti chudobě a nechyběl ani prodej sbírkových triček. Jako zpestření bylo připraveno hudební vystoupení skupiny Hakuna Matata pod vedením Romana Urbana, přezdívaného Jack.

„Veřejnosti chceme nabídnout jistotu toho, že jejich peníze pomůžou tam, kde je potřeba, a že se v Etiopii nové školy opravdu postaví. Navíc skauti mohou něco aktivně dělat, nejen o věcech mluvit, ale vzít je do vlastních rukou,“ uvedla Mariana Ermlová, koordinátorka sbírky.

Letošní ročník sbírky se v Jindřichově Hradci povedl. Do kasiček se podařilo vybrat 25 986 Kč za prodej přibližně 850 sbírkových předmětů. Kromě toho   bylo   prodáno   třicet   triček  za

7 500 Kč. Polovina těchto peněz jde také na konto sbírky. Celkový výtěžek činí tedy krásných 29 736 Kč. Ani toto číslo ale není zatím konečné, protože máme objednávky i na další sbírková trička od lidí, na které se nedostalo.

Lucie Schmiedová (3.B)

Celá parta mazáků připravovala pro naše nováčky hry, které prověří jejich připravenost, odvahu, ale i logiku. Shlédnout jste mohli zapeklitou skládačku (obdoba puzzle), přenášení míčků z jedné strany lavičky na druhou, kde nás svojí vynalézavostí mile překvapili malí primáni a hádanky od otce Fourata. Tuto postavu skvěle ztvárnil Lukáš Grochal (zveřejněno to být opravdu muselo, promiň Grochy:-) ) Nejvíce jsme si ovšem smlsli na úkolu: ,,Najdi míček v nepopsatelném obsahu skleněné nádoby.“ Teď už mohu prozradit, že ten nepopsatelný obsah byla například bramborová kaše, svíčková s knedlíkem z předchozího dne, uměle vyrobená krev ( nebojte, nikoho jsme nevraždili), nebo chudáčci cvrčci. Neskutečně jsme se těšili na odmítavé obličeje holek prvaček. Zde nás opět mile překvapili, s jakým nasazením se do tohoto úkolu pouštěly a ,,prohrabávaly se“ skleněnou nádobou.

Letos byl takový revoluční rok v pasování. Žádná třída nevyhrála. V soutěžích bojovali o indicie, které je měly dovést ke svým mazákům, kteří byli schovaní ve třídách. Popíši vám, co obnášelo pasování 1.C. Kupodivu velmi rychle si nás našli ( asi se nemohli dočkat setkání s letošními mazáky:-) ). Třída se seřadila na chodbě a jmenovitě jsme si ,,bažantíky“ pouštěli do naší jezuitské svatyně ( pro méně chápavé, třída 4.C ).

Samotný akt pasování spočíval ve snězení jedné lžičky velice chutného pokrmu, který ovšem na první pohled vypadal jako umělé ,,zvratky“. Opravdu jen vypadal. Uvařeno to bylo ze samých dobrot. Perník, gumoví medvídci atd… Optejte se bažantů, jak jim to chutnalo, další bylo nasazení na hlavu obrovského hrnce, ve kterém paní kuchařky-alchymistky vaří každý den chutné obědy a bouchnutí na dno vařečkou s proslovem:  „Pasuji tě na bažanta“. Toto si prodělali všichni studenti, kteří byli v ten den ve škole. Samozřejmě se tomu nevyhnul ani jejich třídní profesor pan Fiala, kterému tato funkce velmi svědčí a do budoucna mu přejeme úspěšnou matematickou třídu. Na závěr jsme teď už bažantům zazpívali a pronesli pár slov. Za všechny mazáky doufám, že bažantům se tato forma pasování líbila a děkuji všem za přípravu.

Iveta Vidová (4.C)

Ti byli kvůli ubytování rozděleni do několika skupin. Chlapci si vyzkoušeli, jak asi dříve bydleli zámečtí pánové. „Nejdříve jsem měl obavy z tohoto způsobu ubytování, ale ty mě okamžitě po příjezdu opustily. K zámku vedla do poměrně prudkého kopce velmi pěkná upravená silnice, samotné okolí komplexu na mě působilo sympaticky. Vše upravené, pěkná zahrada, která se rozléhala před vchodem do zámku,“ sdělil basketbalista Patrik Hron.

Po vydatné snídani ve formě švédských stolů se jednotlivé skupiny sportovců vydaly na svá stanoviště, kde bojovaly o nejlepší výsledky. Soupeřilo se jak v míčových hrách, tak v plavání a atletice.

O příjemnou atmosféru pobytu se postaral sbor jindřichohradeckého gymnázia, který ohromil nejen studenty, ale i obyvatele Kremsu při koncertování v kostele Bürgerspitalskirche.

Jak se vyjádřila i jedna ze sboristek Aneta Průšová, byla zde skvělá nálada. „Všichni zde byli milí a přátelští. Parádní atmosféra nepanovala jen při našem vystoupení, ale i při sportovních utkání, a to myslím, že bylo důležitější než nejlepší sportovní výsledky.“

S Průšovou zrovna tak souhlasil profesor jindřichohradeckého gymnázia Petr Pokovba. „Letní prázdninová rozevlátost a volnost byly znát téměř na všech aktivitách a celé se to neslo v duchu setkání, takovém, jež boří ty směšné hranice … Být přitom, mít možnost sledovat řadu zápasů a závodů, mluvit s lidmi a k tomu všemu ještě naslouchat tichým i zvučným, mírným i bouřlivým a vážným i hravým, prostě elegantním vystoupením našich sboristek a sboristů, je privilegium, pro které si pojedu velmi rád i příště,“ řekl Pokovba.

Lucie Schmiedová,  Karolína Havlíčková (3.B)